Když se věci dají do pohybu

V tomhle článku vám prozradím ještě trochu více o sobě, o tom, jak moje cesta pokračovala a kde se právě nacházím. 

Pokud jste již zabrousili na stránku o mě nebo se začetli do mých zkušeností  s koučováním, tak víte, že rok 2020 byl pro mě takový transformační. Opustila jsem po téměř 20 letech slušně rozjetou kariéru finanční manažerky a vrhla se do neznáma. Tenhle krok vyvolal krok další a tím bylo zamyšlení se nad mým současným osobním životem, přiznání si, že to není úplně ono a že pokud nechci druhou půlku života jen přežívat, musím začít něco dělat. A že dělat něco chci!

Do té doby jsem byla žena, která vždy všechno zvládla sama. Sdílet s někým svoje problémy nebo si probůh říci o pomoc, to pro mě bylo něco nemyslitelného!  "Nemám si přece na co stěžovat." "Problémy ostatních jsou přece mnohem větší něž moje." " Já si přece vždycky poradím a najdu řešení!", říkal můj vnitřní hlas.  A často tomu tak i bylo. Je to moje silná stránka, která většinou přináší pozitiva. Dost přesně to vyjádřil jeden můj kamarád: "No jo, když ty už vidíš řešení a ostatní teprve analyzují zadání." Často ano.  Často jsem ale díky tomu moc rychlá a mohu něco přehlédnout, často to vede k frustraci z "pomalosti" ostatních  a  občas  jsou situace kdy i já váhám a nevím. Tohle byly věci, které jsem si potřebovala připustit a koučink mi k tomu velmi pomohl.

Zpětně musím říct, že jsem si celý proces hodně užívala. I když to nebylo lehké! Na začátku jsem se bála sdílet i to, že nejsem v práci spokojená, že nemám jasno v tom, co přesně chci, že váhám. Nejtěžší byl vždy ten první krok. První sdílení a každé další pak bylo už jednodušší. Přineslo mi to upevnění několika přátelských vazeb. Lidé se začali více otvírat mě. A zjistila jsem, že to co řeším já, řeší i moje okolí.  Že nejsem divná, ba možná naopak, že otázky, které si kladu jsou v našem věku normální a klade si je hodně lidí z mého okolí.  V pracovním životě jsme už něčeho dosáhli, rodinu máme vybudovanou, děti se pomalu osamostatňují a my se ptáme: " Co dál? Jak si užít tu druhou půlku života? Jak ji naplnit? Co vykonat, abychom byli nějakým způsobem užiteční?".   Nebát se ukázat svoji zranitelnost se mi osvědčilo a sdílení a zjištění, že tahle témata jsou možná mnohem rozšířenější, než si myslíme, mě přivedlo do koučovacího kurzu. Koučink pomohl i mě a tím pádem já mohu takhle pomoci i ostatním.  Dost dlouho jsem uvažovala o koučovací škole Život jako Hra, ale nakonec vyhrály Results&Emotions. Ve správném okamžiku nabídly koučinkový kurz ve struktuře, na místě, formou a v termínu, které mi přesně vyhovovaly. Velmi významnou roli v tom hrál i projekt Růžová mašinka (o tom někdy příště).

Další věc, kterou jsem na své cestě objevila byla touha psát a sdílet.  Celkem brzo jsem si totiž začala psát takový deník.  V mém  případě to byl spíš takový týdeník, později občasník. Hodně mi to pomáhalo utřídit si myšlenky. První krok, jak sdílet svoje pocity. Nahlas mi to ze začátku moc nešlo. Přišla jsem si na to sama a až později jsem zjistila, že  je to jedna z mnoha technik, které vám pomohou udržet si  "čistou" mysl.  První díl jsem nazvala: Když se věci dají do pohybu.  Pokud se tedy chcete dozvědět ještě více, tak  klikněte na odkaz. Najdete tam  pár zajímavých kapitol mého deníku, inspiraci o tom, co mně na mé cestě provázelo a také příspěvky od lidí, s podobnou touhou, které jsem potkala. A buďte prosím shovívaví. Jednak jsou to moje první webovky a pak je to takové ještě více "osobní". 

Koučovací kurz jsem v březnu 2021 úspěšně dokončila. V jeho průběhu se mi podařilo získat i první klienty a teď čekám na vás!

Pokud vás výše uvedené řádky a témata v nich obsažená oslovily a chtěli byste se na ně podívat, tak neváhejte a kontaktujte mě.

Pokud vás zaujaly, ale ještě sbíráte odvahu, tak mě třeba jen sledujte na LinkedIn, kde se chystám zahájit aktivní činnost. Je to pro mě odvážný krok, přece jen další level v odhalení svojí zranitelnosti, ale nějak cítím, že by to mohl mít smysl. I kdyby to třeba pomohlo jen pár lidem 😉.